Dlouho primitivní lidé s radostí sledovali různé nebeské a atmosférické jevy. Zatřásli hlavami v očekávání poselství z nebe. To vedlo k existenci víry v boha nebes.
Různé národy měly svůj vlastní bůh, kterému uctívali. Lidé se ho modlili a volali po zemi, aby poslali trochu životodárné vlhkosti nebo slunce.
Bůh nebeských mezi Slovany
Božím nebem mezi Slovany byl Svarog. Stal se základem a otcem všeho. Bylo spojeno s nebeským ohněm a nebeskou sférou. Jak říká legenda, bůh Svarog dával lidským kovářským klíšťatům, učil se, že vlastní oheň a roztaví kov. Dává lidem znalosti a zákony, které učí, že jen jejich vlastní prací dokáže vytvořit něco, co opravdu stojí za to.
Bůh nebes s Řekem
Řecký nebeský bůh byl Zeus. Je to pán hromu a blesku. Lidé ho uctívali a zároveň se báli jeho hněvu. Byl nazván různými jmény: Pán nebes, sběratel mraků, Zeus Thunder.
Vzhledem k tomu, že podnebí v Řecku je suché, déšť je velmi oceňován a považován za posvátný zdroj života.
Bůh nebeských mezi Egypťany
Egypťané měli bohyni nebes - ořech. Ona ztělesňovala oblohu podle toho, jak den a noc následovaly slunce. Bylo věřeno, že to byla ona, která každodenně polkala slunce a hvězdy, a pak je znovu zrodila (změna dne a noci).
Podle egyptské mytologie je v Matice tisíc duší. Zvedla mrtvé do nebe a hlídala jejich těla v hrobce.
Sumerian bůh nebe
Hlavní božstva v Sumerovském panteonu byly An (nebe) a jeho žena Ki (země). Ztělesňovaly počátek mužského i ženského pohlaví. Ze spojení těchto bohů se narodil bůh Enlil - bůh ovzduší, který rozdělil nebe a zemi.
Podle sumerské mytologie přenesl An své síly do jiných bohů a především Enlila, jimž dal veškerou svou moc. Poté sledoval jen všechno podle svého pořádku.